…je možná jen kratší vyjádření citátu, který jsem kdysi dávno někde našel na internetu. A sice:
Nehádej se s blbcem! Na tvé výši on na tebe nestačí a neporozumí ti. Aby ti porozuměl, musíš klesnout na jeho úroveň. A tam tě ukřičí, neboť s tím má více zkušeností.
Anebo taky ne.
Ale proto sem nepíšu. Před chvílí jsem na toto téma četl velmi výstižný článek na blogu Radka Hulána. Nemá smysl se opakovat – ve zkratce jde o zamyšlení se nad skupinou lidí, jež si plete pojmy „říci svůj (nedejbože konstruktivní) názor“ a „potřebuju si ulevit“.
No a takových je plný internet.
Tak jako Gregory House stále opakoval své „Lidi lžou“, podobně i můj profesor v málokteré hodině nezapomněl dodat „Lidi nečtou“.
Takže to zkrátím.
Čtení = porozumění textu. A k tomu je potřeba schopnosti sledovat tok myšlení. Vyžaduje schopnost třídit informace. Tvořit si úsudek. Zdůvodňovat.
Rovněž to znamená schopnost odkrývat lži, zmatky, přehnaná zobecnění… Odhalovat zneužití logiky a zdravého rozumu…
Znamená to také schopnost vážit myšlenky, srovnávat jednotlivá tvrzení, dávat je do protikladu, spojovat jedno zobecnění s druhým…
A to lidé neumí. Někteří to ani nechtějí umět. A někteří to nechtějí dokonce ani zkusit.
Je totiž jednodušší prohlédnout si obrázky či jen nadpisy a…
…ulevit si!
inspirace a zdroj: myego.cz, kniha Ubavit se k smrti
Radek Hulán se tímto článkem přiznal k tomu, že jeho informace nemusí být vždy pravdivé, jsou totiž subjektivní. Takže pokud on řekne „MBP mi startoval 5 minut, ale Thinkpad 10 sekund“, je to v pořádku, neboť jemu to tak připadalo. Tohle mi bohužel přijde smutné. Stejně, jako jeho mazání komentářů, když jsem slušně napsal argumenty, které zásadně vyvracely podstatu článku. Samozřejmě, proč se obtěžovat na něco reagovat, vše jde smazat a já se teď záhadným způsobem nemohu přihlásit na jeho stránky
. Toliko k jeho subjektivitě 
Jenže to je přesně ono. Pokud tě to uráží, nejsi nad věcí… On web (resp. osobní blog) je trochu jiné médium než kniha. Je subjektivní a ty jako čtenář bys měl poznat, že ve větě „pět minut a deset sekund“ visí něco mezi řádky…
Je ptákovina stěžovat si na hloupost lidí, se kterými se hádáme. Nehádat se je útěk, ne výhra. Inteligentní člověk by měl být schopen vysvětlit hlupákovi svoji pravdu. Ledaže by inteligentní člověk nevěřil své inteligenci a až tak nevěřil hlouposti oponenta…
Já si články RH občas přečtu a i když s velkou částí toho, co napsal nesouhlasím, nijak mne to neuráží a nemám potřebu s ním o tom diskutovat.
Pokud by mne ty články nějak rozčilovaly, určitě bych je nečetl.
Je pravdou, že s Radkem Hulánem ve většině případů nesouhlasím, ale nikdy by mě nenapadlo považovat jeho články za osobní urážku, nebo je nějak urážlivě či naštvaně komentovat. Ovšem s tímto jeho článkem souhlasím na 100%
A dost! Komentáře týkající se Radka Hulána od teď neschvaluji. Článek je o jiných „celebritách“.
Kumi: Nesouhlasím, že nehádat se je útěk. Často je to úspora zbytečného času. Někdy můžeš rozumnými argumenty vyhrát, nebo se naopak nechat přesvědčit o jiném tvrzení. Při srážce s blbcem ale často nezbývá nic jiného než mít tolik sebekázně, že se nenecháš vyhecovat do zbytečného flame a prostě ten čas využiješ jinak, pro někoho jiného a přínosněji.
To se stává často, že člověk se o něco dlouho zajímá, čte si o tom blogy, hledá všude možně informace. A pak se setká s někým kdo o tom jen zaslechl a už se s Váma hádá.
Na druhou stranu člověk sám nepozná jestli je ten blbec nebo ten chytrej. Sam sebe človek totiž ohodnotit objektivně nedokáže.
JJ, tenhle citát z Foresta Gumpa se mi moc líbí.
Blbci na co šáhnou to ukradnou nebo to rozbijí
Každý blb podceňuje množství blbých jedinců ve svém okolí. Bez ohledu na to jak vysoký je něčí odhad o množství blbců, blb je opakovaně zděšen fakty, ty které kdysi považoval za racionální a inteligentní, se ukážou být nestydatě stupidně blbí, blb je den po dni, s nikdy nepřestávající monotónností, obtěžován v čemkoliv, co dělá, stupidními blbými individui, která se objeví, náhle a nečekaně, na místech, kde se to nejméně hodí, v nejvíce nepravděpodobných okamžicích.
Pravděpodobnost, že určitá osoba je blbě stupidní, je nezávislá na kterékoliv jiné charakteristice dotyčné osoby. To je velice důležité a pro mnohé blbce těžko stravitelné. Stupidita blbců je nediskriminující výsada všech skupin blbců a je uniformně distribuovaná podle konstantních proporcí, nezávisle na velikosti skupiny, individuelním IQ, vzdělání a akademickými tituly; stejně mezi dělníky, studenty, vysokoškolskými profesory a laureáty Nobelovy ceny, mezi ženami a muži, vyvinutými a nevyvinutými společnostmi, atd.
Stupidita blbců je determinovaná geneticky a ne kulturně.
Stupidní blb je ten, který způsobí ztráty jinému blbci, nebo skupině blbých osob, aniž z toho má jakýkoliv užitek; dokonce může i sám utrpět ztrátu. Toto je stěžejní zákon, klíčový aspekt teorie blbé stupidity, který je velice obtížné akceptovat, protože všichni předpokládáme, že blbci v podstatě jednají rozumně. Praxe každodenního života nás ale utvrzuje o pravém opaku. Denně ztrácíme energii, zdraví, náladu a peníze (někdy i život) kvůli blbým kreaturám, které nám toto vše způsobují bez jakéhokoliv rozumného důvodu, jen proto, že jsou jednoduše blbě stupidní. Blbci, kteří nejsou dokonale blbí, vždycky podcení škodlivou moc stupidních blbých individuí. Zejména opakovaně zapomínají, že všude a na všech místech a za jakýchkoliv okolností, jednat nebo se družit se stupidními blbci, se vždycky ukáže být chybou, za kterou jeden těžce zaplatí.
Ignorování tohoto zákona přineslo blbcům nevyčíslitelné ztráty.
Všechny kategorie blbců, zejména inteligentní blbci, ale i hloupí blbci, si často myslí, že mohou blby oblbnout, nebo je zmanipulovat, ale ve skutečnosti jim jsou vydáni na milost a nemilost, primárně proto, že si jen těžko dokážou představit, proč a jak blbové myslí a jednají. Stupidní blbec je nejnebezpečnější typ blbce. Z čehož logicky vyplývá, že inteligentní Blbec je nebezpečnější než hloupý blbec. Kategorie blbců nejsou statické. Různé typy blbců se mohou za různých okolností chovat odlišně a čisté typy, jsou vzácné, snad s výjimkou stupidních blbců, kteří ukazují tendence ke konsistentnímu stupidnímu chování. Přesvědčení, že blb je neschopen stupidního myšlení či jednání, je obyčejně znakem blbé stupidity.
Co z toho pro nás vyplývá?
Stupidní blbci jsou nesmírně škodliví a nebezpeční a jsou primárním důvodem, proč jdou kultury a civilizace, vždy do ekonomické a politické hluboké krize. Bylo by ale chybou se domnívat, že nějaká země je v úpadku proto, že má největší počet blbů. Důvodem úpadku obvykle je, že blbým členům společnosti je ostatními blbci dovoleno, aby se stali aktivnější a tím měli větší vliv a dojde ke změně ve složení blbé vlády na ještě blbější vládu. Země, kultury a civilizace, které se rozvíjí, mají u moci vysoký počet inteligentních blbců, kteří jsou schopni držet v šachu hloupé skupinu blbů a v ten samý okamžik produkovat dostatečný zisk pro sebe a ostatní členy blbé společnosti, což vyústí ve funkční ekonomiku. V zemích, s kterými to jde z kopce, dojde k alarmujícímu vzrůstu hloupých blbců, kteří zastávají mocenská a ekonomická centrální postavení a ekonomika jde logicky do rychle do krize. Česká republika, Evropa, USA, atd. je tedy v hluboké dlouhodobé krizi, protože v centru politiky a ekonomiky jsou místo vysoce inteligentních blbců, jenom staří hloupí ubozí blbci, kteří na co šáhnou, to ukradnou, nebo rozbijí.
Váš komentář je opravdu vyčerpávající, pane Víte Koubo. Děkuji!