Dohráno: Zaklínač

20. 4. 2008, v kategorii Hry

Dostala se mi do ruky počítačová hra Zaklínač. „Hmm, zase nějaká blbost…“ Ó jak jsem se mýlil! Pekelně mýlil.

„Andrzej Sapkowski? To bude nějakej Polák“ bych odpověděl ještě nedávno. Dnes mám přečtenu část jeho díla. Nestává se často, aby hra podněcovala ke čtení knížek. Vybavuji si snad jen knihy od Blizzardu, jmenovitě autora Richarda A. Knaaka.

Začněme od základu. Zaklínač je člověk, jenž přežil Zkoušku trav při které zmutoval v nadčlověka se speciálními schopnostmi (rychlost reakcí, dobrý zrak, vitalita či obratnost). Poté byl vychován k zabíjení všech nadpřirozených, mýtických a démonických bytostí ohrožujících ostatní lidi.

Hlavní hrdina Geralt je obratným šermířem, bylinkářem a trochu kouzelníkem. Nosí dlouhé nestříhané a neupravované vlající vlasy, které mu následkem mutace zbělely. Má specifický styl boje – zaútočit a zabít dříve, než stihne soupeř zareagovat. Podle druhu protivníka lze ve hře měnit mezi třemi styly boje – rychlým, pomalým a skupinovým. Zvláště skupinový styl boje je pastva pro oko. Geralt kombinuje půlpiruety s šikmým párýrováním, útočí zeshora a pak zase z boku… Pecka!

Potulný život, děvky a chlast

Hru dělá hrou nejen hlavní postava, ale úžasně zpracované prostředí a celková atmosféra, které na hráče dýchne svým tvrdým rázem doplněným o překrásnou krajinu ne nepodobnou té naší. Jehličnaté až smíšené lesy, louky a pole, rybníky a jezera či bažiny lemují celou hru. Krajina a celkový dojem se mění v průběhu kapitol. V úvodu na hráče dýchne tajemný rozbořený hrad ukrytý v kopcích, studené trosky domova a bolestivá obrana vůči nekonečným skupinkám nepřátel. První kapitola ukazuje několik vesniček vzájemně propojených tajemstvím, kterému přijdete na kloub až když všechno lehne popelem. K tomu stále prší, nevidíte na pár kroků, musíte se rvát v hospodách a nebo vyhrávat potřebné peníze v kostkách. Získávat si respekt. Tvrdý a smutný život. Na řadu přijde další kapitola. Přes řadu neshod a důležitých rozhodnutí, které závisí na hráči (když si to hned na začátku pokazíte, rozhodně vám nepřeji další rozhodování) se konečně dostanete do Wyzimi, důležitého hlavního města. Konkrétně vstoupíte do obchodní čtvrti.

Najednou na vás dýchne úplně jiná atmosféra – svítící slunce, lidi vycházející ze svých domovů a hromadící se na ulicích hned vedle kejklířů, klaunů a hudebníků. Všichni se radují. Ovšem ne nadlouho, jak se ukáže. Později se dostáváte do nelítostných bažin, sbíráte tajemné kameny a bojujete s Magistrem. Další, čtvrtá kapitola je v kontrastu s předchozí – úžasná krajina, trochu připomínající jižní Moravu – dlouhé roztahané louky lemované vinicemi. Pohled na radující se novomanžele se mění v pohled na smrt a tajemnou magii. Záblesk radosti ještě přinese pohled na Jezerní královnu. Při návratu do Wyzimi se ocitnete uprostřed velké bitvy. Lidé válčí s trpaslíky a elfy. Chtě nechtě se musíte přidat na něčí stranu. A to podle kodexu mají Zaklínači zůstat neutrální a nikterak neovlivňovat důležité události tohoto světa. Geralt to nemá v životě lehké.

Poslední kapitola se odehrává v Geraltově mysli. Hra končí epilogem u trůnu místního krále, kdy zaklínač dostává peněžitou odměnu za svou dobře vykonanou práci. Poprvé a na chvíli můžeme spatřit na tváři Geralta úsměv. Rychle však zmizí, když si všimne přítomnosti kohosi v kápi, jenž znenadání zaútočí na krále. Po jeho zneškodnění Geralt zjišťuje, že… (A už jsem prozradil dost!)

Celá hra však končí více méně uzavřeně, tento bod jsou jen případná vrátka pro Zaklínače 2. Avšak, jak to zatím vypadá, mají vývojáři v plánu pomocí updatů přidávat další části hry (na což nejsme u her moc zvyklí).

Nedostatky a ovládání

Netradičním zpracováním ovládání („klik sun klik“ jak uvádí hrej.cz) hra ze začátku připomíná FPS akci, než klasické RPG. Mezi hlavní nedostatek nezapomenu zařadit omezenení pohybu enginem, kdy hráče dokáže namíchnout fakt, při kterém se rozběhnutý Geralt zastaví před kamenem sahajícím mu sotva po kotníky odmítajíc jakýkoli pohyb směrem dopředu. Obíhání malinkatých kopečků, které byste v ostatních hrách přeběhli či přešli. Mnoho lidí tvrdí, že dabing Geralta je zkažený; umělý, neosobní a chladný. Mně nevadil. Každopádně dabing trpaslíků, jakási směsice brněnského hantecu a ostravského dialektu, je úžasný:

„Veverky sú nelidi, co si myslejí, že šísování zp’za stromů ‚im zaručí rovnost. Havekáry sú handlíři co ‚im prodávajů zbraně.“
nebo třeba „Časy sú zkurvené“.

Mezi další nedostatek alespoň ve verzi 1.0 patří nekonečně dlouhé nahrávání (u mne průměrně jedna až dvě minuty před každou lokací) nutné při každém příchodu do budovy a odchodu z budovy ven. Vzhledem k tomu, že celá třetí kapitola je o úkolech „přijď sem, přines to a pak běž tam“ prodlouží se nahrávání až na polovinu herního času (způsobeno neustálým ukládáním hry do více než 50MB souborů). Naštěstí byl tento nešvár vyřešen příchodem update 1.2.