Ukazuju kalhotky ubožákům… Zn: baví mě to

Říká si lovec. Manipulátor. Jezdí po světě a hledá osamělé, zatrpklé a zhrzené muže. Využívá je. A nazývá to uměním.

Řeč je o americké umělkyni Laurel Nakadate, jež vždycky prahla po slávě. Chtěla cestovat po světě a být mediálně vidět.

Inu a něco takového je v dnešní době nelehké – je třeba zaujmout. Jak na to?

Je třeba se svléknout. Ale musí to být velikášské. Velkolepé!

Začala hrát nebezpečnou hru. Začala jezdit do opuštěných míst, kde žijí podobně opuštěné lidské bytosti. Muži na okraji společnosti. Tlustí, oškliví, zvrácení či jinak pohnutí.

A Nakadate? Ta je chtěla lovit. Hrát si s nimi. Na první pohled pěkná, naivní dívka, duchem však predátor, manipulátor lidských schránek. Chvíli zčernalá, chvíli zsinalá…

A přes všechny případné nebezpečí se jí to povedlo. Udělala díru do světa.

Můj názor

Zvláštní. Pokud je to umění, má mi něco ukázat. Přenechat poselství. Vštěpit novou myšlenku.

Já to nevidím. A ve své nabubřelosti budu tvrdit, že se o umění nejedná.

Nejde mi o ty „chudáky“. Ani nevím, jestli takoví doopravdy jsou. Nevadí mi, že jsou manipulováni, navíc jim se to líbí! Vyhovuje jim to. Přistoupili na hru.

Ale zdá se to jen mně, nebo je tím chudákem ta dívka? Trpícím. Zraněná duše hledající něco, jež nenachází.

A co to je? Sláva nebo prachy? Nebo je to něco víc a ona slečna si kompenzuje jakéhosi kostlivce ze skříně?

„Úchylku“ svádět ostatní muže mají snad všechny ženy! Ano, jde jim o úspěšné muže. Muže s hodnotami. Tedy přesný opak výběru slečny Laurel.

Něco v tom videu na pozadí cítím. A nelíbí se mi to.

 

Zdroj: //www.lidovky.cz/kdyz-si-svliknes-tricko-udelam-to-taky-dyc-/ln_kultura.asp?c=A110429_165416_ln_kultura_wok