Ideální žena.

Tak se jmenovala slohová práce, kterou jsem měl napsat snad v šesté třídě. Ještě dnes si živě pamatuji, jak se koukám na bílou zeď a snažím se nesoustředit na „Nevím. A jak bych mohl?“

Zub času, destruktivní jindy kreativní, umí jednu věc dokonale. Utříbit myšlenky.

Pak tedy: Moje ideální žena = pracovitá.

„Příliš jednoduché! Je to málo!“ řeknete si.

Není. Obsahuje vše, co očekávám od partnerky. Člověka, se kterým budu chtít trávit zbytek života.

Pracovitá, to je osoba, která má spoustu zájmů a koníčků. Nebojí se nových věcí a zkušeností. Ráda objevuje nepoznané. Hraje si. Užívá života. Dělá, po čem touží. A obvykle má, co chce.

Je šťastná. Můžete se mnou nesouhlasit, ale já věřím, že opakem štěstí je nuda. Uniká-li nám život a všechny jeho příležitosti před očima, jsme smutní. Vztekáme se. Bojíme se. Brečíme do polštáře. A jiným nadáváme.

Pracovitá není nutně workholička. Nemusí to být ani „ta pravá žena v domácnosti“ puntičkářsky uklízející či s oblibou vařící. Nebo klidně může být, jeli to pro ní přínosné a baví ji to.

Umí se postarat o druhé. Když je hůře, je to důležité. Ale ještě důležitější, že se postará sama o sebe. Nebude se nudit, když s ní náhodou nebudu. Nebude se vztekat, užije si chvíle sama se sebou.

Má ráda svůj čas. Neztrácí ho na hloupostech, nesnaží se všem zavděčit a tak se ani nenechá ovládat.

Neočekává okamžité výsledky, chápe smysl času. A pokud se něco napoprvé nepodaří, nevzdá to. Úspěch přichází s úsilím.

Nelpí natolik na minulosti, protože žije právě a teď. A tohle „nyní“ formuje budoucnost. Ona si to uvědomuje.

Pracovitá není líná. A to souvisí s kladným vztahem k pohybu. Tito lidé mají rádi své tělo. Ač jsou malí, velcí, širocí či úzcí, jsou to oni. Respektují sami sebe a tak okolí musí taky.

Och! Křičte si „Dokonalá žena neexistuje! Ideální žena je jen blud. Výmysl. Kardinální hloupost.“

A až vás to přejde, zeptejte se jinak. A pak se rozhlédněte.