Co zabíjí dobrou hudbu?

(Tento článek nepojednává o kopírování hudby!) Co zabíjí dobrou hudbu? Je to reklama? Návštěvníci? Nebo snad obsah?

V pátek jsem se byl podívat na místní bohumínské akci s názvem Lavina. Už z dáli jsem měl možnost zaslechnout výrazný zpěv doprovázený dvěma kytarami. Vstoupil jsem do stanu, ve kterém koncert a víceméně celá akce probíhala a uviděl člověka schovaného mezi reproduktory, mikrofonem a druhým „pomocným“ kytaristou. Kolem sedělo zhruba 30 lidí, z čehož asi třetinu tvořila skupina organizátorů a pomáhajících při realizaci této akce. Zpěvák zpíval „o svém Pánu“ a přestože nechovám k náboženství žádné sympatie, dokázal mne nějakým způsobem okouzlit. Ovšem ne obsahem, ale svou hudbou a zpěvem, který muzikant bravurně ovládal. Muž dozpíval svou písničku a už se ke slovu drala paní moderátorka Miriam 😉 (Ach jo, zase jsem přišel pozdě). Od té se posluchači dozvěděli, že zpěvák se jménem Honza Kubiš hraje spolu se svým doprovodným kytaristou Pupíkem v hudební skupině „Nad čarou„. Zpěvák ještě prohodil pár vět o tom, že nedávno vydali novou desku a smutně se začal pakovat. Alespoň mi zatleskali, četl jsem v jeho tváři.

„Pojď, třeba nás nechají zahrát si na elektrickou kytaru“ namítl jsem své kamarádce (která je mimo jiné bláznem do kytary) a zamířil k oběma muzikantům. Prej jasně, není problém, dostalo se nám odpovědi. Zpěváka Honzy Kubiše jsem se nezapomněl zeptat, jestli je možno si z jejich alba poslechnout pár písniček. Vypadal překvapeně a rád mi je všechny přehrál.

Teď se mi v přehrávači točí jejich CD a mne nezbývá nic jiného než přemýšlet nad tím, proč zpěváka těch několik málo lidí, kteří byli na jeho koncertě a vím o nich, že rozumí hudbě, odsoudilo? Proč? Může za to obsah textů?

Na akci jsem chvíli zůstal a povídal si se známými. V tom se všude kolem začala hromadit velká spousta lidí. „Bude tu Kenta! MC Kenta, jó! Hip hop! Hustý!“ nadšeně prohlašovali shlukující se mladí lidé. Zeptal jsem se organizátorů, jestli je to pravda a bylo mi sděleno, že v osm večer opravdu přijde zazpívat. Kentu totiž znám, tedy alespoň jako spolužačku. Řekl jsem si dobře, těch patnáct minut počkám. Jenž hodina utekla a pořád se nic nedělo. Pouze dav lidí zhoustl (a já potkal některé známé). Nemám rád, když musím dlouho čekat. Kenta se však po chvíli ukázala a dav nezapomněl dát najevo své nadšení.

Začala hrát muzika, přesněji dunět bubny. Kenta spolu se zpěvákem Boňasem začali repovat a snažili se sem tam o něco jako zpěv. Dav jásal. Já stál zmražen něčím, co by se těžko dalo přirovnat k nadšení. Snažil jsem se nalézt v písničce nějaký smysl, melodii, spád. Nechápal jsem. Pro tohle jsem hodinu čekal? Rozhlédl jsem se kolem sebe. Před pódiem skákala skupina fanoušků, ostatní stáli či seděli opodál. Bylo jich tam mnohonásobně více než na prvním koncertu. Proč?

Co vlastně může za to, že píseň, která ani není písní je oceněna více, než píseň, které nic nechybí? Může za to dobrá reklama? „Imič“ zpěváka? Vliv ateismu? Výběr stylu hudby?

Když jsem se dneska díval po některých písničkách Mc Kenty, na které bych mohl odkázat na tomto blogu, naštěstí jsem narazil na písně o několik tříd lepší, než které jsem slyšel na první minutě trápení se na koncertě. Dokonce nebyly tak nechutně falešné (ano, i rap může být falešný!).

Poslechněte si obě skupiny a jestli se chcete k článku vyjádřit, zanechte komentář.

<mp3 byly smazány>


komentářů 8

  1. Honza Kubiš
    12. 5. 2008

    Zdravím Tě Honzo 😉
    Mám pár vět k Tvému článku. Vlastně přesně nevím jestli mám být rád nebo nerad, ale jedno je jisté – napsal jsi, co jsi cítil a to je dobře! Možná pro ucelenější dojem bych rád řekl, že jsem na onom bohumínském koncertě nebyl ani smutný ani zklamaný, naopak. Mě osobně se ten den hrálo velmi dobře :)). Atmosféra byla celkem stravitelná, ale to jsem čekal, protože si myslím, že na nějakého „písničkáře“ už se dnes nikdo příliš nehrne. Výjimku tvoří snad jen pan Nohavica. Přesto ve stanu sedělo pár lidí, kterým můj koncert radost udělal a tím pádem ta radost přeskočila i na mě. Mám-li být upřímný, tak už nějakou dobu netrpím ani potřebou, aby mi někdo tleskal. Jsem rád, když jsou lidé upřímní a to mi stačí! Netvrdím ovšem, že mi potlesk radost neudělal, jen říkám, že na něm nejsem závislý :). Má radost z pátečního koncertu se znásobuje i tím, že se Ti líbí naše CD. To je pro mě skutečná odměna a přeji Ti, aby se CD moc rychle neobehrálo. Pokud budeš mít v budoucnu zájem poslechnout si nás všechny, pak sleduj naše web stránky a přijď na koncert – budeš srdečně vítán!!! *Honza Kubiš*

  2. 15. 5. 2008

    Musím říct, že ačkoliv jsem spíše na jiný styl hudby, Nad Čarou zní moc hezky. Jsem ale hluboká ateistka, tudíž text v tomto případě hodnotit nemůžu. Né snad, že by si v něm ateista také nenašel své, ale prostě… nejde to. Musela bych se tu začít bavit o mém názoru na Boha a já se nechci hádat. 🙂 Jinak ta Kenta – pořádně jsme tu písničku neslyšela, ale CD bych si určitě nekoupila… to je vše co řeknu. 🙂

  3. 23. 5. 2008

    Ahoj Honzo tady doprovodný kytarista z Nadčarou. Pustil sem si tu Kentu a její rap je fakt kentus 😀 (to znamená něco jako že je to hnus). Kdysi sem tenhle styl poslouchal, především americkou,polskou,francouzskou produkci. V té době to u nás ještě neuměl nikdo tak přirozeně udělat aby to nabylo trapné. Ale dnes se i u nás najde pár dobrých rapových seskupení. Ten styl vůbec neodsuzuju, ale už ho neposlouchám. A myslím si že dobré umění obecně pokut je zabito tak ho zabila právě módní vlna která nedokáže rozeznat oběktivně kvalitu. Myslím si že aji reklama a jakýkoli způsob kterým na sebe můžeš upozornit ti pomůže proslavit se pokud myslíš že tohle znamená že dobré umění žije(já si to nemyslím). A taky snaha zalíbit se zabijí dobré věci.Častokrát kompromisy s módní vlnou zabijou šťávu a potenciál který je v umělci ukrytý jako jedinečný přínos. Je toho spousta. Docela mě zaujala tvá otázka a bavilo mě reagovat. Měj se a taky ti přeju ať si naše CD užiješ 🙂

  4. Honza
    30. 3. 2010

    Výborný článek. No reaguji trochu pozdě, ale přece. S tou dobrou a blbou muzikou bych to viděl také takto: Byl jsem na třídním koncertu jedné nejmenované kolegyně z nejmenované hudebky a na tomto koncertu jsem hrál s jedním jejím žákem dvě skladby v duchu Latin Jazz – tedy hudba trochu exotická, ale jinak myslím kvalitní a poslouchatelná (žádný úlet). Lidem se líbilo a kolegyně byla spokojená. Velmi si jí mážím a nejsem s ní v žádném konfliktu. Bylo ale roztomilé, kdy koncert ukončila kromě jiného slovy: „Není rozdíl mezi dobrou a špatnou hudbou. Ta vážná i ta jiná jsou všechny dobré.“

    Úsměvné že?

    … Hudebníci si to možná podělávají sami. Je fůra dobrých mikantů. Asi tolik jako dobrých lidí. Ale ti blbí dycky nejvíce řvou a jsou nejvíc slyšet.

    Čau a napiš zase něco o muzice!

  5. Vládis Chmelař
    18. 2. 2012

    Svět je zvláštní, současná generace degeneruje možností volby (často destruktivní volby).
    Nejen, ale pro nás muzikanty, hlavně v hudbě je tomu rovněž tak..
    Naštěstí ale dobří muzikanti (tím myslim i dobří duchem) poznají dobrou hudbu, dokážou dobrou hudbu napsat, a vystoupit, tak naštěstí,, pořád je na co chodit, a co doma pouštět..
    Rádio ( např: čro 3 vltava) je též dobrym zdrojem, dobrých věcí..
    Hey..
    Ahoj! 🙂

  6. Vládis Chmelař
    18. 2. 2012

    Tvoje myšlenky jsou zajímavý, takových lidí bylo by na světě jistě třeba víc!
    Bylo by se tady žilo líp! 😉

  7. Martin Vosáhlo
    10. 3. 2012

    Otázky, které pokládáš úvodem tohodle článku, jsou podle mě naprosto nepodstatné. Co je to vlastně hudba? (tím myslím definici). Kde se tu vlastně vzala a co vlastně pro člověka znamená? Kdyby sis na tohle odpověděl, tak bys neřešil tak nepodstatné věci, jako že ten hraje to a ten zas tohle. A neptal se co zabíjí hudbu, protože hudba žije na plný pecky! Ještě před sto lety by se ti ani nesnilo o tolika koncertech, festivalech a dalších hudebně kulturních akcích. Čím víc toho o hudbě člověk ví, tím náročnější je posluchač.

  8. kotlil
    27. 4. 2012

    neposlouchejte radio, tvorte a zbytecne o tom nehovorte

Máš co říct?