Co zabíjí dobrou hudbu?

(Tento článek nepojednává o kopírování hudby!) Co zabíjí dobrou hudbu? Je to reklama? Návštěvníci? Nebo snad obsah?

V pátek jsem se byl podívat na místní bohumínské akci s názvem Lavina. Už z dáli jsem měl možnost zaslechnout výrazný zpěv doprovázený dvěma kytarami. Vstoupil jsem do stanu, ve kterém koncert a víceméně celá akce probíhala a uviděl člověka schovaného mezi reproduktory, mikrofonem a druhým „pomocným“ kytaristou. Kolem sedělo zhruba 30 lidí, z čehož asi třetinu tvořila skupina organizátorů a pomáhajících při realizaci této akce. Zpěvák zpíval „o svém Pánu“ a přestože nechovám k náboženství žádné sympatie, dokázal mne nějakým způsobem okouzlit. Ovšem ne obsahem, ale svou hudbou a zpěvem, který muzikant bravurně ovládal. Muž dozpíval svou písničku a už se ke slovu drala paní moderátorka Miriam ;-) (Ach jo, zase jsem přišel pozdě). Od té se posluchači dozvěděli, že zpěvák se jménem Honza Kubiš hraje spolu se svým doprovodným kytaristou Pupíkem v hudební skupině „Nad čarou„. Zpěvák ještě prohodil pár vět o tom, že nedávno vydali novou desku a smutně se začal pakovat. Alespoň mi zatleskali, četl jsem v jeho tváři.

„Pojď, třeba nás nechají zahrát si na elektrickou kytaru“ namítl jsem své kamarádce (která je mimo jiné bláznem do kytary) a zamířil k oběma muzikantům. Prej jasně, není problém, dostalo se nám odpovědi. Zpěváka Honzy Kubiše jsem se nezapomněl zeptat, jestli je možno si z jejich alba poslechnout pár písniček. Vypadal překvapeně a rád mi je všechny přehrál.

Teď se mi v přehrávači točí jejich CD a mne nezbývá nic jiného než přemýšlet nad tím, proč zpěváka těch několik málo lidí, kteří byli na jeho koncertě a vím o nich, že rozumí hudbě, odsoudilo? Proč? Může za to obsah textů?

Na akci jsem chvíli zůstal a povídal si se známými. V tom se všude kolem začala hromadit velká spousta lidí. „Bude tu Kenta! MC Kenta, jó! Hip hop! Hustý!“ nadšeně prohlašovali shlukující se mladí lidé. Zeptal jsem se organizátorů, jestli je to pravda a bylo mi sděleno, že v osm večer opravdu přijde zazpívat. Kentu totiž znám, tedy alespoň jako spolužačku. Řekl jsem si dobře, těch patnáct minut počkám. Jenž hodina utekla a pořád se nic nedělo. Pouze dav lidí zhoustl (a já potkal některé známé). Nemám rád, když musím dlouho čekat. Kenta se však po chvíli ukázala a dav nezapomněl dát najevo své nadšení.

Začala hrát muzika, přesněji dunět bubny. Kenta spolu se zpěvákem Boňasem začali repovat a snažili se sem tam o něco jako zpěv. Dav jásal. Já stál zmražen něčím, co by se těžko dalo přirovnat k nadšení. Snažil jsem se nalézt v písničce nějaký smysl, melodii, spád. Nechápal jsem. Pro tohle jsem hodinu čekal? Rozhlédl jsem se kolem sebe. Před pódiem skákala skupina fanoušků, ostatní stáli či seděli opodál. Bylo jich tam mnohonásobně více než na prvním koncertu. Proč?

Co vlastně může za to, že píseň, která ani není písní je oceněna více, než píseň, které nic nechybí? Může za to dobrá reklama? „Imič“ zpěváka? Vliv ateismu? Výběr stylu hudby?

Když jsem se dneska díval po některých písničkách Mc Kenty, na které bych mohl odkázat na tomto blogu, naštěstí jsem narazil na písně o několik tříd lepší, než které jsem slyšel na první minutě trápení se na koncertě. Dokonce nebyly tak nechutně falešné (ano, i rap může být falešný!).

Poslechněte si obě skupiny a jestli se chcete k článku vyjádřit, zanechte komentář.

<mp3 byly smazány>