Jednoho dne jsme měli za domácí úkol vypracovat slohovou práci na určité téma. Spustil jsem počítač, následně textový editor a na první řádek napsal nadpis. Poté se zkusil zapřemýšlet alespoň nad smyslem toho, co chci touto formou sdělit. Jenže ono nic. Prázdno. Prostě a jednoduše mne nic nenapadlo. Říkal jsem si, to není možné. Napadlo mne přečíst si na internetu pár článků zabývajících se podobným tématem. Po půlhodině hledání a shromažďování informací přede mnou ležel papír plný faktů a jakási osnova.
„Skvělé, teď už to půjde jako na másle!“ pomyslel jsem si, přepl do okna textového editoru, podíval se na titulek a zapřemýšlel nad úvodem. Minuta, dvě, pět a stále jsem nemohl přijít na úvodní větu. „Dobře tedy, zkusím psát odprostřed.“ bylo mým dočasným sebeuklidněním. Ale zase nic. Chytil jsem se alespoň v závěru, kdy jsem se mírně rozepsal. Závěr byl hotov. Teď už jen zbývá úvod a obsah. Bezvadný. Zkusím alespoň vypsat všechna fakta, jež chci sděit a potom k ním domyslím věty.
A jak to dopadlo? Nad každou větou jsem přemýšlel více než minutu. Nekecám! Celá požadovaná stránka A4 byla hotova v jedenáct hodin večer, což když se vezme kolem a kolem, není tak pozdě. Jenže když uvedu, že slohovku jsem začal psát v šest hodin odpoledne, už je to docela dlouhá doba.
Tehdy jsem usoudil, že takhle to nepůjde. Budu muset trénovat. Můj starý blog byl tedy oprášen, zreinkarnován a mne přibylo nové předsevzetí – budu na internet psát co nejčastěji, abych se v samotném psaní zdokonalil. A co bude obsahem? Cokoli, co mne napadne a usoudím, že by někdo mohl číst. Vítejte tedy na mém blogu.
Jmenuji se Honza, v občance mám napsáno Jan, ale nejvíce mne potěší, když mi budete říkat Honzík.
Mé příjmení je Šablatura
Další a hlavně starší informce naleznete na webu http://sablatura.ic.cz/jan/view.php?nazevclanku=o-me-h0n24…